ÚRYVEK Z KAPITOLY 34
Jao je jen jeden
Pokud strana zavolá, Jao Ming, ač sám nestraník, jde do boje.
Čína se snaží prosadit v Africe, Jao se mračí nad ostatky upytlačených slonů a nosorožců a vysvětluje, jak je důležité zapudit výrobky z těchto nádherných zvířat.
Čína zlepšuje vztahy se Severní Koreou, Jao vede basketbalové reprezentace k přátelskému utkání.
Čína touží přidat k pekingské letní olympiádě i tu zimní, Jao nastupuje a snaží se kandidaturu podpořit. Jeho úsilí o to, aby Čína získala pořadatelství basketbalového mistrovství světa, se bere jako samozřejmost.
S hráčskou kariérou skončil Jao Ming (229 cm, pozn. NaBaMu) v roce 2011, už v jedenatřiceti letech a po devíti sezonách v NBA. Za poslední dvě ovšem stihl jen pět utkání. Zdraví víc nedovolilo. Od té doby ho mašinérie zahrnuje posty a úkoly. Jako by nestačilo, že více než polovinu svého výdělku z americké ligy a reklamních smluv musel odevzdat svému státu. Byl na to zvláštní výnos.
…
Narodil se v době, kdy měl čínský stát takřka absolutní moc. Jeho rodiče Fang Feng-ti a Jao Č’-jüan, ve své době nejvyšší čínská žena a nejvyšší čínský muž, samozřejmě reprezentovali v basketbalu, sezdáni byli s pevně daným cílem. Zplodit ještě většího basketbalového reprezentanta. Čínští plánovači byli od padesátých let odhodláni uspět v respektovaných sportech, a tak všechny dívky nad 180 centimetrů a chlapci nad dva metry byli nasměrováni do basketbalových center. To se týkalo i rodičů Jao Minga. A protože synek byl jedním z největších čínských novorozenců, dostávalo se mu speciální péče od kolébky.
…
Trefil se do doby, kdy byla Čína exotická a v Americe panovala zvědavost na odlišnou kulturu, z Jackieho Chana nebo Jeta Li se tehdy mohly stát filmové hvězdy i na Západě. A Jao obraz milých a pořádkumilovných lidí podporoval. Možná byl obdobně jako Rockyho sovětský soupeř Ivan Drago „pěstován“ v laboratořích, ve svobodném světě se však ukázalo, že se zamlklým boxerem jsou si podobní nanejvýš ve tváři. Američany si získal pokorou, bezprostředností a humorem. I sebeshazovačným. Když jeho střelu zastavil Nate Robinson měřící 175 centimetrů, médiím odpověděl: „Už mě zablokoval i hráč měřící 160 centimetrů, takže to ani není rekord.“
Když se sešli na začátku tisíciletí v reprezentaci Jao Ming s 229 cm, Wang Č’-č’ s 215 cm a Pa-tche-er s 210 cm, vytvořili trio známé jako Velká čínská zeď. A to se k nim tehdy ještě mohl přidat Sun Ming-ming, měřící 236 cm a vážící ke 170 kilogramům. Basketbalově se však vrstevníkům nemohl rovnat, v Americe nastupoval jen v nižších soutěžích.
Vsadili na něj Houston Rockets, ale museli ukázat enormní množství víry. Skromný chlapík totiž do NBA nevstoupil bouřlivě, přizpůsoboval se pomalu, ač mu coby nováčkovi bylo už 22 let. „Přestěhovat se je jako znovu se narodit,“ zamýšlel se nad svou americkou misí. Hodně toho překonal. Pozornost na něj byla zacílena odevšad, za černé brýle a převleky se schovat nedalo. Po prvních nepřesvědčivých výkonech se na něj snesla značná kritika. Posměšky Charlese Barkleyho z televizního studia a Shaquilla O’Neala při rozhovorech byly jen vrcholem. A největší břímě ze všech byla vysoká očekávání.
Na Jaa chodili a pokřikovali krajané v každém z měst NBA a hlavně na něj spoléhala víc než miliarda Číňanů doma, na tento okamžik byl přece připravován. Jak vysvitlo z dokumentu The Year of the Yao (2004) o jeho první zámořské sezoně, cítil to zhruba následovně: „Je mi ctí Číně pomoci, ale zároveň je nefér, když má celá země od jednoho člověka taková očekávání.“
Proti velkoústým O’Nealovi a Barkleymu působil osvěžujícím dojmem. Ten druhý se za podcenění Jaa vytrestal sám. „Jestli někdy dá v zápase 19 bodů, políbím zadek tady Kennymu Smithovi,“ prohlásil do televizního přenosu směrem k dalšímu spolukomentátorovi, bývalému hráči Houstonu. Jao už v listopadu 2002 výzvu splnil, když se blýskl 20 body při stoprocentní střelbě proti Lakers postrádajícím zraněného Shaqa. Siru Charlesovi přistavil Smith k políbení zadnici živého osla. Dlužno dodat, že Barkley svou prohru přijal a osla políbil.
V lednu 2003 došlo na první měření s O’Nealem. Výhru 104:100 v prodloužení, kterou pečetil Jao smečí, sledovalo u televizí na 200 milionů nadšených Číňanů.
…
Ve své čtvrté sezoně 2005/2006 už Jao sbíral v průměru 22,3 bodu plus 10,2 doskoku, v té následující začal bilancemi 26,8 bodu a 9,7 doskoku a byl mezi kandidáty na nejužitečnějšího hráče sezony, ale zase ho potkalo zranění. Na zlomeniny dolních končetin trpěl už jako náctiletý, tlak nevydržely znovu v roce 2006, pak 2007, 2008. Rok co rok.
