PETR A JIŘÍ ZÁVOZDOVI, JAKUB BAŽANT, TOMÁŠ LAŠ, ALAN ZÁRUBA A DALŠÍ PUBLICISTÉ
SPECIÁLNÍ DÍL, UKÁZKY Z KAPITOLY 1 a 10
Jan Veselý mává basketbalu, ukázal jeho krásu
Jan Veselý oznámil, že s koncem sezóny se završí i jeho kariéra špičkového basketbalisty. Příběh letce mezi koši se prolíná stránkami knihy Ukázali krásu basketbalu, tak jako jeho dunky a bloky prestižními arénami, které hostí nádherný sport.
U moře, se synem a s manželkou, ve tváři spokojenost. Na palubovce zaujetí, nasazení. A ještě něco jako tele, Jan říká i kůň. Myslí pořádného psa zabírajícího kus pohovky. To byla Janova životní síť. Teď basketu, který hrál tak „vysoko“, Veselka mává. Ale ten dobrodružný příběh zůstává s ním…
Autoři knihy Ukázali krásu basketbalu pro vás vybrali několik odstavců, které patří české legendě:
Snad každý pamětník si v únoru 1998 minimálně jednou přivstal, aby viděl triumfální jízdu českého hokejového týmu na olympiádě v Naganu. Pro autora textu je však vzpomínka na Nagano spojená ještě s něčím jiným: s Janem Veselým. Tenhle ještě ne osmiletý kluk už tehdy, den před hokejovým finále Česka s Ruskem, na turnaji žáků v ostravském „Enháčku“ převyšoval nejen své spoluhráče z Příboru, ale i některé desetileté protihráče z ostatních žákovských týmů na turnaji ze severní Moravy a Slezska. Vyhublý kluk s obličejem malého dítěte, ale výškou puberťáka byl celou dobu u míče, nezáleželo na tom, jestli jeho tým útočil, nebo bránil. Trenéři soupeře na něj proto nasazovali svého nejrychlejšího hráče, někdy i dva najednou, ale stejně to většinou nestačilo.
Už v té době Hanis, jak mu všichni na Ostravsku říkají, ukazoval, jakou je na regionální úrovni hvězdou. Za jeho otcem chodili zástupci mládežnických klubů z Opavy a NH Ostrava, což byla tehdy největší líheň nadějných hráčů v republice. Veselý však nastupoval za jejich městského rivala Snakes Ostrava. A už tenkrát v týmu hrál prim. Ubránit Veselého pod košem, to v dorostenecké kategorii znamenalo mít alespoň dva kluky ke dvěma metrům, protože Hanis už v šestnácti letech přes dva metry měl.
…
V reprezentaci tvořili s Tomášem sehranou údernou dvojici. A jejich přátelství se váže už k době, kdy hráli v mládežnických výběrech (U19). Rozehrávač Tomáš Satoranský nahodí míč kamsi ke koši. Do vzduchu se na několik zlomků vteřiny pověsí jeho reprezentační spoluhráč Jan Veselý, míč zachytí a tvrdě ho „zarazí“ do koše. Diváci jsou ve varu a soupeři klopí oči. Touhle bláznivou kombinací, v angličtině podobně bláznivě pojmenovanou alley-oop, oba mladíci pokořili v barážových kláních Maďary i Ukrajince. Tak popisoval v srpnu 2009 souhru Tomáše s Honzou server iDnes. K „zabijácké“ spolupráci Veselý dodával, že by si to klidně mohli vyměnit a smečoval by Tomáš. Jenže ten má ve svých basketbalových genech uložen postulát, že přihrávka dělá tým.
…
Jan Veselý má od Satyho v mnohém odlišnou povahu, ale zaujetí pro basketbal podobné. Zaoceánskou „sobeckou“ ligu tou dobou už zatratil a dokonale srostl s tureckým velkoklubem. Ke své spektakulární letecké hře ve Fenerbachce nakonec přidal spolehlivější šestky. Trestné hody byly jeho slabinou a Veselého odpaly někdy připomněly třeba „techniku“ Shaquillea O’ Neila. V NBA měli oba úspěšnost kolem 50 procent, přičemž Michael Jordan 83,5. Zatímco Shaq bavil „minelami“, Jordan střelbou šestek poslepu. A Veselý na sobě zapracoval. Željko Obradovič, trenér s neobyčejným respektem u hráčů, v prosinci 2018 popsal Janovu šestkařskou proměnu: „Pokud chcete být dobrým hráčem, musíte pracovat navíc. Hodiny navíc. A Honza po tréninku zůstával v hale a pracoval na střelbě. Pomáhali mu i spoluhráči. Je to další důkaz, že z takového úsilí vždy těžíte.“ Český centr tehdy po deseti euroligových utkáních atakoval v trestných hodech hranici úspěšnosti 90 procent. Obradovič ještě přidal, jak teď „s Honzou žertují, že je možná na čase, aby se Jan Veselý stal tím, kdo střílí šestky po technickém faulu“.
…
Co vzkazuje začínajícím basketbalistům:
„Nejdůležitější je, aby vás sport bavil. Já na tréninky vždycky chodil rád a nikdy mě nikdo nemusel nutit. Důležitá je i podpora rodičů: táta ve mně vášeň k basketu viděl a podporoval mě. Pokud tohle všechno máte, pak už je to jen na vás a vaší píli. Táta mi navíc říkával, že hodinu a půl denně trénuje každý. Jde o to, co uděláte navíc. Pokud to dokážete, tak ať už budete mít kariéru jakoukoli, budete vědět, že si nic nemusíte vyčítat. Tak jako já.“
