ÚRYVEK Z KAPITOLY 13
Bílá proti černé
V černošských čtvrtích se živě slavilo. Jako když boxer Joe Louis porazil Maxe Schmelinga nebo atlet Jesse Owens předstihl v olympijském Berlíně německé soupeře. Tohle byl další průlom. Ale až New York Knicks a jejich majitel Ned Irish změnili pravidla hry. Po oznámení, že hodlají přivést Nata „Sweetwatera“ Cliftona z Harlem Globetrotters, se poměr hlasů v NBA změnil (předešlé hlasování v NBA odmítlo hráče tmavé pleti, pozn. NaBaMu). Následoval přelomový draft v roce 1950. Boston Celtics si ve druhém kole vzali Chucka Coopera. A ano, víme, že je to černoch, ujistil ostatní šéfy Walter Brown. „Je mi ukradený, jestli je pruhovanej, čtverečkovanej nebo puntíkovanej, bereme si Coopera,“ doplnil. Washington Capitols si v devátém kole jako stého v pořadí zvolili Earla Lloyda, z něhož se 31. října 1950 stal první černošský hráč v soutěžním zápase NBA. Krátce po něm debutovali i Cooper v dresu Celtics a Clifton coby hráč Knicks. Na východě se jejich basketbalová dráha odvíjela vcelku uspokojivě, vyloženě hlavní role sice nedostali, ale hráli, to bylo prozatím podstatné.
…
Jistě, Lloyd si také vybavuje, že na něj nebyli všude hodní. V Indianapolisu ho poplivali, jinde uráželi. Tu i tam mu nechtěli naservírovat jídlo nebo poskytnout bydlení. Bezpečným přístavem během výjezdů pro něj byly jazzové kluby. Od spoluhráčů nebo soupeřů se však rasově podbarvených výpadů nedočkal.
