ÚRYVEK Z KAPITOLY 26
Ten největší
Už fyzické dispozice, od unikátně širokých dlaní po jedinečný výskok, mu na hřišti hodně pomohly. Ani 198 centimetrů výšky nebylo k zahození, jak ukazuje příklad Michaelova o rok staršího bratra Larryho. Ten byl doma dlouhá léta basketbalovým číslem jedna, ale když ho Michael v šestnácti přerostl, pořadí se změnilo.
…
Dnes je Michael Jordan institucí. Do NBA vstupoval jako mladý a pořádně sebevědomý rebel, který jde vyzvat Magica Johnsona s Larrym Birdem a změnit pořádky. A boty mu posloužily v budování téhle image. Air Jordan I měly být rudé. A to nebylo dovoleno. Když si je obul, od komisionáře Davida Sterna dostal pokutu pět tisíc dolarů. Klidně platil – tedy místo něj platila Nike. A tak Stern boty natvrdo zakázal. Lepší reklamu by nikdo nevymyslel. Ale po většinu času byl Jordan pro NBA a jejího šéfa tou nejlepší zbraní. Bulls si zpočátku ani nemohli dělat nároky na týmový úspěch, a tak jejich třiadvacítka dostala volnou ruku. Děravé obrany osmdesátých let měly problém. Až neférovou výhodu mu dodala jeho soutěživost. Útok? Jordan byl u toho a pokaždé chtěl zakončit. Obrana? Jordan byl i tam a pokaždé chtěl zabránit vstřelení koše. Potřeboval vítězit každou vteřinu, porážet protivníka a pár let i své spoluhráče. Ještě na univerzitě si Jordan vedl statistiku, kolikrát proti kterému kamarádovi zasmečoval při souboji jeden na jednoho. Až výjimečný kouč Phil Jackson mu ukázal, kdo je nepřítel a kdo spojenec.
