PETR A JIŘÍ ZÁVOZDOVI, JAKUB BAŽANT, TOMÁŠ LAŠ, ALAN ZÁRUBA A DALŠÍ PUBLICISTÉ
ÚRYVEK Z KAPITOLY 16
Magic patří do jedné party s Hendrixem
Ze svých školních let strávených v Bratislavě na přelomu osmdesátých a devadesátých let si vybavuji nálepku Magica Johnsona na penálu jednoho ze spolužáků. Byl zachycen v letu, vysoko nad hlavami spoluhráčů, jeho natažená levá ruka právě zřejmě odeslala míč, jistě neomylně do koše.
…
Zařadil jsem si jej po bok takových šéfů mého dětského světa jako Jimi Hendrix či Miles Davis.
Po sametové revoluci k nám začala proudit běžným způsobem i západní hudba, společně s ní i žánr na vzestupu – hiphop. Bylo zjevné, že basketbal má k tomuto žánru blízko a naopak hiphop má blízko k basketu. A najednou se vyjevilo, že obojí představuje cestu, jak z vnějšku „ochcat“ společenský systém, který (jasně, vím že nic lepšího jsme zatím nevymysleli) má ve své přirozenosti fortifikovat nerovnosti, zavádět do demokracie nevyřčené kastovní dělení.
…
Basket i hiphop reprezentují demokratizaci přístupu k úspěchu. Pro úspěch je potřeba zpravidla dobré vzdělání, které je drahé a pro většinu lidí z chudých poměrů buď nedostupné, anebo příliš abstraktní. Hiphop však skrze demokratizaci své produkce (nezbytnou technologii si může dovolit téměř každý), svou nenáročností s ohledem na hudebněteoretické znalosti (není potřeba studovat kontrapunkt, než dokončíte svůj první track) a velmi volným zacházením s autorskými právy (recyklace a rekontextualizace již hotových hudebních fragmentů) přímo láká k uměleckému experimentu i děti, které neměly rodinné zázemí nakloněné dobrému středostavovskému vzdělání.
…
Basket svým způsobem představuje něco podobného (materiální vybavení potřebné ke hře je lehce dostupné, teoretické znalosti lze sbírat za pochodu) a potenciální úspěch je alespoň v představách reálný. Skoro by se zdálo, že sport a umění jsou jediné činnosti, které potenciálně unikají mocenským vazbám společnosti na institucionalizované vzdělání a status.
Takže ano, Magic patří do jedné party s Hendrixem
(Autor textu, z něhož je ukázka, je profesor Jakub Kudláč. Ten mimo jiné komponoval hudbu k filmu Zlatý podraz. Věnuje se i hudební teorii.)
