PETR A JIŘÍ ZÁVOZDOVI, JAKUB BAŽANT, TOMÁŠ LAŠ, ALAN ZÁRUBA A DALŠÍ PUBLICISTÉ
Tým New York Knicks v letošním finále NBA zdolal San Antonio a oslavuje první titul od roku 1973, třetí celkově. V sérii napínavých duelů zvítězili 4:1. Publicista Adam Nenadál v knize Ukázali krásu basketbalu popisuje, proč je fanouškem Knicks. Přinášíme úryvky z tohoto textu (kniha zachycuje dění do roku 2024).
UKÁZKA Z KAPITOLY 15
Vítej, chlapče
Aby bylo jasno: pokud jde o týmy NBA, tak nejlepší jsou New York Knicks. And it’s not even close. Co na tom, že klub, jehož název odkazuje k nizozemským přestěhovalcům, se může pyšnit pouze dvěma mistrovskými tituly? Pořád je to víc, než mají Pacers, Hornets, Nets, Grizzlies, Jazz, Suns, Pelicans, Clippers, Nuggets, Magic, Timberwolves a Mavericks dohromady.
A hlavně: fandím Knicks.
Kde má ta posedlost kořeny? Nepochybně v ohmataném programu z Madison Square Garden z prosince 1968, kdy proti sobě nastoupili Knicks a Seattle SuperSonics. Program přivezl zpátky do Československa můj táta, který se tenkrát v dresu Sparty zúčastnil basketbalového turné po USA, v jehož rámci sehrál tým z Prahy i jakýsi „předzápas” proti mužstvu letecké základny Roslyn právě na posvátné palubovce legendární Madison Square Garden. Na ni pak vyběhli hráči jako Willis Reed, Walt Frazier nebo Phil Jackson…
Program ze zápasu Knicks–SuperSonics (je to ve skutečnosti poměrně tlustý časopis na kvalitním papíře s barevnou obálkou) mi učaroval dávno předtím, než jsem vzal poprvé do ruky basketbalový míč. Byla to zpráva z jiné galaxie: z nočního New Yorku, z barů, ze životem tepajícího města, z reklam na výrobky, o nichž jsem neměl ani tušení. Luštil jsem ji, snil jsem nad ní – a představoval si, jak asi Newyorčané nechají takovou pro ně běžnou věc po zápase na prázdných sedačkách Madison Square Garden a po zápase vyrazí do manhattanských podniků, kde se k nim později připojí i hráči Knicks.
Byl jsem fascinován, lapen.
…
Až později – už jako zapálenému studentovi všeho, co se týká NBA a basketbalu obecně – mně došlo, že mistrovské týmy New York Knicks z let 1970 a 1973 nabídly snad nejpestřejší mix životních osudů a lidských osobností, jaké si lze jen představit. Posuďte sami.
Dick Barnett, autor více než 20 knih, který si po basketbalové kariéře udělal doktorát. Walt Frazier, módní ikona New Yorku 70. let. Dave DeBuscherre, poctivý dříč z Detroitu. John Lucas, vynikající doskakovač s extrémně vyvinutou pamětí, který se jen tak pro zábavu naučil několik stran newyorského telefonního seznamu. Phil Jackson, volnomyšlenkářský hipík…
…
Jak je ale vlastně možné, že tak nepravděpodobný výběr naprosto rozdílných osobností si tak báječně rozuměl na palubovce?
V tom je právě kouzlo basketbalu: klíčem k sestavení dobrého týmu není mít dvanáct perfektních basketbalistů. Musíte vytvořit pestrý mix lidských povah a basketbalových dovedností. Je třeba mít jasné lídry, pracanty, ale klidně i bohem obdařené flinky nebo nenapravitelné potížisty.
